Události 2008/2009

souhrn toho nejdůležitějšího ze života vesnice


O prázdninách zorganizovali a finančně zajistili čeští TOMíci (Turistické oddíly mládeže) a Liga lesní moudrosti letní tábor pro děti, který se konal v krásném prostředí gernických mlýnků. Prvního turnusu se zúčastnilo třináct eibenthalských dětí a čtyři dívky ze Svaté Heleny, my s Aramem a tři z našich dětí. Starali se o ně zkušení vedoucí z Čech, kteří tábor v dešti vy-stavěli, kromě organizování programu kontrolovali stav dětských ponožek, úklid stanů, ač sami nekřesťani, dohlíželi, aby se konala společná modlitba. Děti spaly ve stanech, umývaly se v potoce a skvěle se stravovaly v polní jídelně. Tábor měl taky vlastního lékaře. Počasí, které před začátkem tábora bylo deštivé a nevypadalo to moc nadějně, se s příjezdem dětí vyjasnilo, sluníčko vydrželo svítit celých deset dní, takže i ledová voda v potoce se ukázala být příjemnou na vykoupání. Stroj času přenášel táborníky do různých dob a kontinentů, a tak se skrze hry děti dozvídaly stále něco nového o cizích zemích a dávných časech, přičemž si taky užily spoustu legrace. Vedoucí jim vybudovali hřiště na volejbal, nohejbal či přehazovanou. Po večerech se sedalo u ohně, zpívaly se písničky, hrály různé scénky… V neděli jsme zašli do Gerniku do kostela a na jarmark, který se tam právě konal. Jednoho pozdního večera za námi přijela skupina Indiánů z Ligy lesní moudrosti. Když jsme se ráno vzbudili, tyčilo se mezi stany pravé indiánské týpí, které vybudovali přes noc. Celý příští den byl věnován právě Indiánům – vyprávění o historii Indiánů v Americe, o jejich zvycích a náboženství, viděli jsme různé indiánské předměty, zkusili si vyrobit čelenku, a dokonce rozdělat oheň bez sirek či zapalovače, jenom třením suchých dřev. Odpoledne se hrál indiánský golf. Další velkou atrakcí byl příjezd horolezců, kteří instalovali nad vysokým údolím lanovou dráhu. Každý z nás měl možnost zkusit si v helmě a jištěný dvojitou karabinou letět spolu s ptáky vysoko nad stromy. Skoro všichni jsme se báli, ale pro všechny to byl nakonec nezapomenutelný zážitek. Stejně jako celý tábor. Loučení bylo dojemné, smutné, ale i s nadějí, že se naši přátelé pokusí ze všech sil, aby se tábor u mlýnků mohl konat i v příštím roce. Moc vám děkujeme a těšíme se napříště.

Janička Kaftanová a Kája Wagnerová přistoupily o prázdninách k prvnímu přijímání.

Do Čech se odstěhovali Robert Havlíček, Aneta Urbanová a Ane Marešová. Všem přejeme v nové vlasti hodně štěstí, ať se jim daří ve škole a ať jsou spokojeni. Ane se na nás přijela začátkem listopadu podívat, měli jsme velikou radost.

Opět se, v srpnu a v září, putovalo do Čiklavy.

V polovině srpna přijela do Eibenthalu učitelka angličtiny Alena Skálová, vyslaná sdružením S při jazykové škole Glossa. Angličtinu vyučovala měsíc a půl v sídle Svazu, docházely děti i skupinka dospělých. Kdo chodil, neprohloupil, Aleniny metody výuky byly intenzivní a velmi účinné. Z jejího popudu a pod jejím vedením jsme se párkrát sešli s dětmi mimo angličtinu, spíš jako jakýsi „dětský klub“, kde jsme hráli různé hry a písničky a který bychom rádi obnovili. Alence se u nás moc líbilo a slibovala, že se za námi určitě přijede zase podívat. Díky Glosse i Aleně. Bylo by hezké, kdyby výuka angličtiny mohla probíhat častěji a déle.

4. září nás znovu navštívila skupina příznivců Banátu z českého podniku Mountfield, kteří přivezli pro naše děti spoustu krásného oblečení, hraček, a především devět jízdních kol. Vše jsme uložili do tělocvičny ve škole. Bohužel se některé věci začaly ztrácet, a proto bylo nutné je brzy dětem rozdat a neschovat je třeba na Vánoce. Kola nám předseda DSSČ pan Emil Flaška dovolil umístit v místnosti za poštou, odkud si je děti půjčují a střídají se mezi sebou. Momentálně jsou všechna kola v provozu, děkujeme.

15. září začal nový školní rok. A naše škola dostala k dispozici mikrobus, kterým se ujbánské děti vozí do školy a ze školy, oršavští studenti v pondělí do a v pátek z lycea, šoférem je pan Josef Doskočil.

Mikrobusem jsme se vezli i na dětský festival v Baile Herculane, který se konal ve dnech 19. a 20. září pod záštitou DSSČ v Rumunsku. Byli jsme ubytováni v krásném hotelu, a výborně se stravovali v jiném. Čekání na jídlo si děti krátily jízdou na autíčkách. Sešla se spousta krajanů, zúčastnili jsme se slavnostního průvodu městem, množství dětských souborů mělo připravená rozmanitá a velmi pěkná vystoupení, která shlédli taky český ambasador a konsul pánové Dokládal a Krivoš. Obdivovali jsme krásné kroje Gernických, svižné tance Bígerských, nejvíc zaujal asi slovenský Bihor – však jsou to taky profesionálové. Ani Eibenthal ale nezůstal pozadu, zatančili jsme si zase Víly, a to s velkým úspěchem. Bylo to možné vlastně díky tomu, že přijeli Lenka a Štěpán a Anička a Léňa a další z Ponce. Přivezli nám kostýmy a hlavně sebe, všichni jsme se na ně moc těšili a byli jsme šťastní, že se zase vidíme. A ještě jsme se užili i potom, na Eibenthale, kde se naši přátelé zdrželi ještě dva dny, ujaly se jich maminky dětí, které byly tancovat Víly na festivalu v Čechách.

 21. září se ve vybíleném kamínu slavila veselka novomanželů Erika a Terky Bradáčových, kteří byli předtím oddáni v našem kostelíku. Hrála gernicko-bígerská muzika s hostujícími rumunskými hudebníky vynikající kvality.

28. září byl svátek sv. Václava, českého patrona. Václav byl vychováván ve víře svou babičkou svatou Ludmilou, jež se spolu se svým manželem Bořivojem nechala pokřtít. Václav byl na svou dobu velice učený a traduje se o něm, že jako české kníže vládl moudře a spravedlivě, přisluhoval při mších, ošetřoval nemocné a zraněné, hojně rozdával almužny. Především pro svou politiku vstřícnosti vůči německým sousedům, jimž raději platil daň, než aby vystavil zem válce, byl nejspíš roku 935 na rozkaz svého bratra Boleslava zavražděn. Svatý Václav je patronem české země, pivovarníků, vinařů, šlechty a duchovenstva.

Pan děkan vydal krásnou knihu banátských písní s cédéčkem, na němž ke každé písni nazpíval první sloku, aby si každý mohl zaznamenanou píseň zazpívat. Už se na to zpívání těšíme.

17. října se v penzionu Melba v Dubové konalo za přítomnosti ambasadora pana Dokládala setkání s podnikateli z Čech, kteří se zajímají o možnosti podnikání v Rumunsku. Doprovázel je Ivo Dokoupil z Člověka v tísni, pozvání přijali představitelé DSSČ, školy i primarie.

19. října jsme oslavili posvícení. Nejdříve ve vyzdobeném kostele, a potom nám na bále v kamínu k tanci skvěle zahráli naši muzikanti Cenko a Fidi doprovázeni hostujícím hráčem na orgu. Naproti kamínu pan Jaroslav Pospíšil opékal předvolební mici, rozdávalo se i předvolební pivo.

20. října začala probíhat rekonstrukce školy na Ujbányji, zdejší školáci tedy dojížděli dolů do Eibenthalu. Změnil se proto i rozvrh, mladší děti chodí do školy dopoledne, starší odpoledne.

26. října měli posvícení na Bígru, bohužel bez muziky, protože muzikanti hráli na svatbě v Gerniku. Bígerští si ale vystačili sami a zatančili si i při reprodukované hudbě, tancovalo se i na ulici před hos-podou.

Primarie nechala postavit dvě dětská hřiště, jedno v Eibenthalu, jedno na Baia Noua. Doufám, že budou nová hřiště dětem dlouho sloužit a že vy, děti, je užijete ve zdraví.

28. října byl státní svátek ČR – 90. výročí vzniku samostatného Československa v roce 1918.

1. a 2. listopadu jsme vzpomněli všech našich zesnulých při velké slavnosti v kostele, a pak i večer při cestě na hřbitov zapálením svíček a modlitbou. Na Dušičky bylo letos nezvykle krásné počasí: teploty přes den se vyšplhaly nad dvacet stupňů a i noc zůstala teplá, a jako by nejkrásněji bylo tentokrát na hřbitově, kde svítily stovky jasných svíček, které zářily jako vzpomínky na naše drahé zemřelé.

8. a 9. listopadu se konalo martinské posvícení na Rovensku, hrála bígersko-gernická muzika, tradičně přijely desítky hostů z Čech, rodáků i českých milovníků Banátu.

16. listopadu přistoupily k prvnímu přijímání Karla Zislerová a Josefka Herrmannová.

17. listopadu byl státní svátek ČR, který je na památku smrti mladého básníka Jana Opletala, jenž zahynul za druhé světové války za okupace Československa nacisty, a následných studentských protestů slaven jako Den studentstva. 17. listopadu 1989 začala v tehdy socialistickém Československu tzv. Sametová revoluce, která nekrvavou cestou svrhla komunistickou totalitu.

11. ledna jsme se v hojném počtu sešli na faře, kde jsme za doprovodu harmoniky pana Viktora Pospíšila zpívali písně, které sepsal a vydal pan děkan Mašek. Pan děkan nám připravil také pohoštění, ale nejen proto bylo toto setkání velice příjemné. Je to vždycky krásné, když se můžeme sejít se sousedy a společně si zazpívat. Děkujeme panu děkanovi, že tuto krásnou sešlost zorganizoval, a doufáme, že nebyla poslední, bylo to takové pohlazení u srdce.

14. února se na pozvání pana děkana přijel s námi rozloučit pan vikář, jenž byl nově jmenován biskupem. Mše měla slavnostní atmosféru, děti si pro pana bis-kupa připravily několik písní, jednu z nich složil náš pan děkan právě pro tuto příležitost. Nešetřilo se slovy díků, na všech bylo patrné dojetí. Od každého dítěte pak pan biskup dostal kytičku, děti od něho na oplátku sladkosti. Z kostela odcházel za potlesku všech přítomných.

V únoru přišly velké sněhy, tak velké, že nějakou dobu jsme byli úplně odříznuti, nedalo se ani jezdit autem po vsi, natož sjet dolů k Dunaji.

22. února přijela opět Lenka Tretiagová a Ondřej Lipovský, aby se čtrnáct dní věnovali našim dětem. Poskytli jim intenzivní výuku pohybové a dramatické výchovy. Přivezli s sebou několik dětí z tanečního studia Light. Ředitelství školy poskytlo tělocvičnu k nácviku nové pohádky, která se jmenuje Hlasy země. Je to příběh o jedné horské vesnici, odkud odejdou všichni její obyvatelé, zůstane jenom jeden muž jménem Panturle a jedna stará žena. Tato stařena najde Panturlemu ženu, ti dva spolu začnou hospodařit, a když ostatní vidí, jak se jim dobře daří, vrátí se všichni zpátky do rodné vsi. Téma pro české vesnice v Banátu dosti aktuální.

23. února se v kamínu konal Kinderbal s tradičně krásnými maskami, zpěvem, tancem a pěknými cenami.

12. března navštívili Eibenthal zdravotníci z Českého červeného kříže, kteří objeli vesnici, ošetřili nemocné, pomohli lékem, radou, dobrým slovem. Tuto jejich misi podpořila ČSOB.

14. –17. dubna se konalo celostátní kolo olympiády v českém jazyce v Rešicích pro sedmou a osmou třídu. První místo mezi sedmáky získala Ruth Pospíšilová, z osmáků se nejlépe umístila Hermina Havlíčková – na druhém místě.

23. dubna přijeli zástupci organizací TOM a Liga lesní moudrosti, kteří letos opět organizují letní dětský tábor u gernických mlýnků. Dětem ve škole promítli fotografie z loňského tábora, zahráli si s nimi pár her a stejně jako loni osobně obcházeli rodiče zájemců.

25. dubna přijeli opět Lenka Tretiagová a Ondřej Lipovský, aby s dětmi ještě docvičili pohádku Hlasy země.

13. května hostila naše škola celobanátské kolo olympiády v českém jazyce pro 3.–6. třídu. Pro účastníky i učitele bylo připraveno bohaté pohoštění, které financovala MO DSSČ. Všichni jsme byli moc rádi, že jsme se zase sešli se starými známými při tak pěkné příležitosti. Z našich soutěžících se nejlépe umístila Ionela Ošanová ze 6. třídy, která skončila na čtvrtém místě.

17. května se sesul svah u Hlubotiny a na několik dní zatarasil silnici do Oršavy.

19. května jsme se spolu s předsedou DSSČ Emilem Flaškou sešli na Svaté Heleně se zástupcem organizace Člověk v tísni Ivo Fíkem Dokoupilem a skupinou starostek, starostů a ministerských úředníků z Moravy, kteří si se zájmem poslechli naši prezentaci o Eibenthalu, darovali Eibenthalu tři počítače pro chystaná informační centra a odjeli s příslibem další podpory a pomoci. Pan Flaška byl pozván do Čech, kde se při hodnocení vesnic v soutěži o vesnici roku seznámil s úspěšně realizovanými projekty financovanými Evropskou unií.

Během května bylo uvedeno do provozu informač ní a komunitní centrum Feustelův dům na Ujbányji. Scházejí se zde děti i dospělí k výuce angličtiny, hry na flétnu a kytaru, ke společným hrám. Přebývají zde při svých pobytech lektoři a studenti, kteří nechtějí v Eibenthale jenom obdivovat krásnou přírodu, ale rádi by byli také nějak užiteční svým krajanům. Až bude do domku konečně zaveden elektrický proud, začne zde také služba veřejného internetu – pro místní i příchozí.

21.–31. května – návštěva České republiky, na festivalu Tanec Praha vystoupily eibenthalské spolu s pražskými dětmi v představení Hlasy země. Z eibenthalských jeli Gaba Toma, Bernadeta Pospíšilová, Roland Straluciuc, Ana Havlíčková, Ionela Osan, Dean Doskočil, Denis Marica, Elena a Ionela Ciuverca a Hermina Havlíčková. Jeli jsme školním mikrobusem se šoféry Jozou Doskočilem a Jozou Hrůzou, doprovázely učitelky Doina Ciucur a Mariana Duica.

1. června jsme slavnostní mší a večerním bálem s tradiční slavností zavádění pod máj oslavili Májové svátky. Vyvolavačem byl pan Štěpán Zerzavý, družičkou a mládencem Denisa Flašková a Pavel Steiner.

9. června se rozloučili se školou osmáci tradičním banketem konaným v kaminu. Vše bylo krásně připravené, dojemné. Přejeme osmákům šťastné studium a další život.

12. června slavnostně skončil školní rok.

10. července přijela na Eibenthal keramička Zdeňka Benešová, která celý týden s dětmi a mládeží tvořila předměty z hlíny, které vypálí v keramické peci na Sv. Heleně.

Rovněž 10. července zahájil provoz penzion a hospoda U medvěda, který má také sloužit jako informační centrum. Schází se zde především mládež, která se přes léto sešla na Eibenthale v hojném počtu. V příjemném prostředí si tu můžou lidi popovídat, nebo třeba zahrát fotbálek.

11. července dorazil student pražské ekonomie Honza, který s dětmi hrál různé sportovní, poznávací i výukové hry. Brzy byl následován dalšími studenty Olgou, Jitkou, Kubou a Pavlem, kteří toto působení ještě rozšířili. Společně uspořádali pro děti olympiádu, pravidelné výtvarné dílny, věnovali se zpěvu a hře na kytaru a dalším aktivitám. Také pomáhali se sběrem eibenthalských vyprávění, pověstí či mapování lokální historie.